Stručně řečeno ,model určité hmotnosti ,letící po obvodě kruhu určitou rychlostí odstředivou silou napíná řídící lanka .

Ty jsou ukotvené na straně modelu k hlavnímu řídicímu vahadlu (obvykle ve tvaru písmene T) a na straně pilota k řídící rukojeti (obvykle tvar písmene U).. Tímto vzájemným propojením je možné převést pohyb ruky pilota na pohyb řídícího výškového kormidla modelu a jím řídit let modelu (kromě kormidel je možné ovládat např: otáčky motoru vztlakové klapky,podvozky a jiné technické funkce). Většina modelářů používá „přirozený“ způsob řízení tj. řídící rukojeť berou do ruky tak ,že lanko pro natažení výškového kormidla je nahoře a zvednutím paže uvedou model do stoupavého letu. Dobře navržený a seřízený model ve vodorovném ustáleném letu prakticky nepotřebuje řídit. Vysvětlení je ve stabilizujícím účinku řídící soustavy která se chová jako paralerogram.Za předpokladu ,že neměníme polohu řídící rukojeti, změna polohy modelu způsobená například turbulencí, způsobí změnu polohy řídícího kormidla ve smyslu vracení modelu do původní polohy. To znamená,že odezvou na stoupání modelu je samostatné potlačení výškového kormidla a opačně.. Dobrá řiditelnost upoutaného modelu ve všech letových polohách a při různých rychlostech letu je podmíněna dostatečným a stálým tahem v řídicích lankách. Tento požadavek se snažíme řešit vhodnou kombinací konstrukce modelu ,pohonné jednotky, řídících lanek přiměřené délky a průměru a jejich správným vyvedením z modelu. Vliv jednotlivých položek se pokusím objasnit později.

Článek je převzatý se souhlasem autora ze stránek VEKAMODEL